1809 Napoleon Bonaparte překročil na dvou místech pohoří Pyrenejí aby vpadl na území dnešního Španělska. Jednou z tras byl přechod přes tzv. Napoleonovo Sedlo. Výchozím místem na francouzské straně Pyrenejí bylo městečko St Jean Pied de Port, dnešní začátek francouzské trasy pouti do Compostely.

Trasa vede přes Pamplonu známou býčími zápasy, po úpatí Pyrenejí a dotýká se mnohých klášterů, které poskytují útočiště dnešním poutníkům.

Kromě ubytování je zde místo i pro rozjímání a duchovní odpočinek.

950 km dlouhá pouť vede četnými historickými městy, jako třeba Burgos.

Nebo moderní la Coruňa.

Není nouze o venkovská romantická zákoutí.

Trasa se často dotkne pobřeží. Někdy je oceán klidný.

Jindy je oceán bouřlivý.

Pobřeží se mění s každým mysem

A s každým zálivem.

Staré přístavy, jako třeba v Bilbau, dávají svými opuštěnými stavbami tušit, jak zde kdysi pulzoval život.

Správnou trasu je někdy nutno obtížně hledat, jindy z ní lze jen obtížně sejít.

Občas trasa končí, je nutno se otočit, kus se vrátit a najít správnou cestu.

Všichni jsou k poutníkům přátelští a poutníci ničemu a nikomu neškodí.

Kláštery poutníkům neposkytují jen ubytování ale i příležitost k setkávání a diskuzím v Esperantu různých jazyků.

Katedrála sv. Jakuba v Santiagu de Compostela je obklopena poutníky dlouho do noci.

Na další část cesty vyráží unavení poutníci za ranního rozbřesku.

Ti nejvytrvalejší dorazí až k cíli cesty, Cabo Fistera. Námořníci nazývají tuto zrádnou oblast „pobřežím smrti“, pro poutníky je to však místo, kde jim začínají nový život.